Edward Bach se narodil 24. září 1886 v Moseley nedaleko Birminghamu v Anglii. Už v dětství ho provázela láska k přírodě. Ve dvaceti letech začal studovat medicínu v Birminghamu, a ve studiu pak pokračoval i v Londýně na University College Hospital. Po dokončení studií nejdříve pracoval jako chirurg-traumatolog, později jako bakteriolog a imunolog. V roce 1917 se potýkal se závažným nádorovým onemocněním. Po operaci mu nedávali lékaři příliš šancí na přežití, ale uzdravil se a začal se čím dál více odklánět od klasické západní medicíny.
“Jediné co musíme udělat, je zachovat si svou osobnost, žít svůj vlastní život a být kapitánem své vlastní lodi. Potom bude vše v pořádku.”
V roce 1919 začalo jeho působení v Royal London Homeopathic Hospital. Přestože byl jako lékař velmi úspěšný, nebyl spokojený s tím, že medicína se zabývala jen nemocí jako takovou, tedy pouze symptomy a nikoliv její příčinou, ani pacientem samotným. Věřil, že nemoci jsou důsledkem nerovnováhy mezi tělem a myslí, a nové léky hledal v přírodě. Zastával názor, že onemocnění není primárně následkem fyzických příčin. Spíše je důvodem hlubší vnitřní disharmonie pramenící z emoční nestability. Strach a úzkost dle něj narušovala přirozenou vitalitu těla, a vedla ke ztrátě přirozené obranyschopnosti. Ačkoliv byl v tomto směru průkopníkem, do veliké míry navazoval na zakladatele homeopatie, Dr. Samuela Hahnemanna, který žil v letech 1755 až 1843.
„Především bychom měli žít stále v dobrém rozpoložení a odhánět všechny deprese a pochybnosti. Je třeba si připomínat, že tohle do naší bytosti nepatří, protože přirozeností lidské duše je radost a štěstí.“
Ambicí doktora Bacha bylo vytvoření jednoduchého systému léčby, který by se vyrovnal s onemocněním pomocí přímého řešení nerovnováhy. Rozhodl se poznávat souvislosti mezi náladou člověka a jeho nemocí, mezi disharmonií v duši a projevem této disharmonie na těle v podobě nemoci.
„Protože mysl je nejjemnější a nejcitlivější částí těla, ukazuje vznik a směr nemoci mnohem přesněji než tělo, a proto volíme mysl jako vodítko pro výběr potřebné esence. “
V roce 1928 našel první tři rostliny, z kterých vyrobil esence. Roku 1930 opustil svou lékařskou praxi a začal spolu se svou asistentkou Norou Weeks cestovat po anglickém venkově a hledat další rostliny. Každá esence, kterou vyrobil, byla určena na jednu konkrétní negativní emoci nebo psychický stav, který pomáhala vrátit zpátky do rovnováhy. Své poznatky sepsal do knihy 12 léčitelů a další léčivé esence.
Od roku 1934 pracoval v Sotwellu v Mount Vernonu, který dodnes zůstal sídlem známého Bachova centra. Začátkem roku 1936 považoval Bach svou práci na hledání správných rostlin pro uzdravení člověka za naplněnou a dokončenou. Dr. Edward Bach před svou smrtí zničil všechny své spisy a zanechal po sobě pouze dvě skromná díla – Uzdrav se! (Uzdrav se sám) a Dvanáct léčitelů. Učinil tak proto, že systém léčení pomocí květin, jejichž léčivou energii objevil, byl tak jednoduchý a přirozený, že jakékoli jeho spisy by byly zbytečné a ubíraly by na jednoduchosti této metody.
Dne 27. listopadu 1936 Bach v padesáti letech zemřel, bylo to 19 let potom, co mu lékaři dali jen několik měsíců života. Doktor Edward Bach ctil jednoduchost. Přál si, aby se jeho učení rozšířilo mezi co nejvíc lidí, protože věřil, že harmonizace duše vede k uzdravení těla.